Život je posvátný Boží dar. Viděno z fyzikálně-filozofického hlediska, život je jediný proces v hmotném světě, který přispívá k jeho uspořádání, a tedy k poklesu nahodilosti a neuspořádanosti (entropie). Má totiž mimořádnou účast na tvůrčí Boží moci. Spočívá na něm Boží požehnání vyslovené živočichům i lidem: „ploďte a množte se“ (Gen 1,22.28). Člověk je bytost, pro kterou Bůh stvořil ostatní hmotný svět a život a dal mu za úkol, aby o něj pečoval a rozvíjel ho (Gen 1,28-29).
Navíc člověk, jakožto vrchol Božího stvoření, je Božím obrazem a Božím protějškem jako svobodná a rozumná bytost a je pozván, aby měl účast na absolutním Životě, kterým je Bůh sám (např. Mt 5,8; 2 Petr 1,4; Řím 8,18). Živé lidské společenství má být obrazem (srov. Gen 1,27) a jednou i účastníkem toho nejdokonalejšího společenství Života, které existuje, společenství tří Božských Osob (srov. např. Mt 18,20; Jan 14,23).
Jsme v období přípravy na Vánoce. Oslavujeme v nich skutečnost, že se Boží Syn stal člověkem, přijal lidskou přirozenost a žil lidský život, a to od početí ve chvíli Zvěstování až po smrt na kříži. Tím lidský život nesmírně pozdvihl a posvětil a nás učí, abychom si ho vážili a dobře ho žili. Abychom si vážili života od jeho samého počátku, ochraňovali ho a pečovali o něj až do jeho přirozeného konce.
Máme si však vážit nejen života druhých, ale především vlastního. Znamená to, že máme svůj život chápat jako úkol od Boha, jako hřivnu (srov. Mt 5,14-30), a naším úkolem je tento život prožít co nejlépe, co nejužitečněji pro druhé i pro sebe. To se nám podaří tenkrát, když se budeme usilovně snažit okamžik za okamžikem plnit vůli Boží, protože to je vůle milujícího Otce, který chce pro každého z nás to nejlepší.
Život je ovšem nesmírně křehký, zvláště hmotný život, který je smrtelný a jednou skončí smrtí. Kniha moudrosti však říká: „Bůh smrt neučinil, ani se netěší ze zahynutí živých; stvořil totiž všechno, aby to bylo, čemu dal na světě vzniknout, určil k spáse, není v tom smrtící jed; podsvětí nebude kralovat nad zemí. Vždyť spravedlnost je nesmrtelná… Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastní nepomíjivosti. Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt a kdo k němu patří, zakusí ji. Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeň smrti se jich nedotkne. … I kdyby se lidem zdálo, že jsou trestáni, mají plnou naději na nesmrtelnost. Po malém utrpení dojdou velikého dobrodiní, neboť Bůh je vyzkoušel a shledal je hodnými sebe. … Hospodin bude jejich králem navěky“ (Mdr.1,13-15; 2,23-24; 3,1.4-5.8).
Utěšujme se těmito slovy ve chvíli, kdy zažijeme na sobě nebo na druhých dotek smrti.

Mons. František Radkovský

Votázkách vztahujících se k životu se postoj katolické církve, vypracovaný na základě interpretace Božího zjevení, zásadně třídí do tří oblastí. Do první oblasti zařadíme postoje a názory, které se nemění od počátku existence církve, jako je názor na vraždu nebo potrat. Páté Boží přikázání jasně zakazuje vraždu. Potrat je její zvláštní formou, poněvadž lidské embryo je už od okamžiku početí lidskou bytostí, člověkem v počáteční formě života. Církev tyto hříchy proti životu vždy rozhodně odsuzovala a nadále odsuzuje.

Dr. Bogdan Pelc

Tím neříkám nic nového. Všichni to víme. Jen čas od času si to víc uvědomíme. Žijeme a cítíme, jak náš život vůbec není samozřejmý. Pro nás samotné zůstává – a je to tak myslím dobře – tajemstvím, které nemáme v rukou.Přes všechen nárůst poznatků život sám pro nás zůstává tajemstvím. Tajemství života souvisí s tajemstvím Boha. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na myšlenku, s níž jsem se před lety setkal v knize holandského starozákonního teologa Vriezena. Jestliže ústřední teologickou výpovědí Nového zákona je Janovo „Bůh je láska“(1 J 4, 8), pak by ústřední výpovědí Zákona Starého mohlo být „Bůh dává život“ nebo „S Bohem je život“. Ano, jen u Boha je život.

ThDr. Petr Šandera

Na Východě je dogmatický obsah svátku vyjádřen v hierarchickém uspořádání událostí: především se tady jedná o Boha, v jeho sestupujícím pohybu, potom o zázrak panenského mateřství, Boží odpověď na lidské „ano“ Panny Marie, které bylo podmínkou Vtělení spolu s jeho nepředstavitelnou pravdou: stvoření zrodilo svého Stvořitele, a nakonec cíl Božího jednání: zbožštění člověka. „Ty, který ses připodobnil bytosti slepené z bláta, Kriste, když jsi přijal bídné tělo, sjednotil jsi s ním božskou přirozenost,“ – můžeme slyšet v modlitbě pravoslavné církve.

red

Polský dominikán Joachim K. Badeni (1912–2010), aristokrat původem i duchem, uvedl jako zářný příklad víry v druhý příchod Kristův první křesťany, kteří se řídili slovy Písma: Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko. (Flp 4,4n) Věřili v konečné vítězství dobra nad zlem, pravdy nad lží, lásky nad nenávistí, a to jim dodávalo tolik potřebnou sílu a naději zvláště při pronásledování. Dnes víra v parusii podle O. Joachima pohasla, protože radost a prožívání Boží blízkosti zmizely a nacházíme je převážně pouze v kontemplativních řádech a u hluboce věřících jedinců. Sekularizovaný svět považuje za míru všech věcí peníze a bohatství, a křesťanské zásady připadají mnoha lidem jako nesrozumitelný pozůstatek z dávno zašlých časů. Neomezená spotřeba statků, služeb a peněz je jedním z ďábelských pokušení, která narušují vnitřní řád člověka a dělají z něho otroka obrovského mechanismu. Místo, aby mu vládl, je jím ovládán a doslova vlečen, a tím se odcizuje své duši a svému poslání. Není ponechán ani chvilku o samotě, aby si uvědomil vlastní smysl své existence, a sobecky se domnívá, že druzí lidé existují jen kvůli němu. Krize, která zachvátila většinu světa, je v prvé řadě krizí mravní a démonické síly zla ji svým našeptáváním prohlubují stále víc. Bůh je vytěsněn na sám okraj, pokud je vůbec brán na vědomí.

P. Miloslav Michael Fiala OPraem

Když jsme spolu mluvili před I. kongresem o Božím milosrdenství v Římě, vyjádřil jste, otče kardinále, naději, že kongresy budou stejně živým prvkem života církve jako kongresy eucharistické. Realizují se vaše přání a naděje?

Především bychom se měli v církvi vyvarovat dnes tak rozšířeného myšlení v kategoriích „rychlého úspěchu“. Vždy myslím na biblické podobenství o hořčičném semínku. Tímto „semínkem“ byl okamžik v roce 2005, kdy v Lagiewnikach, během tradičních exercicií kněží a církevních spolupracovníků, které se konaly pod heslem „Boží milosrdenství nadějí pro svět“, vznikla už konkrétní myšlenka zorganizování I. apoštolského kongresu o Božím milosrdenství. O dva roky dříve jsme nad tím poprvé rozjímali během akce „misie ve velkých městech“ v červenci 2003 ve Vídni. Toto „semínko“ požehnal v únoru 2005 papež Benedikt XVI., když jsem mu podrobněji prezentoval myšlenku kongresu. Od té chvíle jsou kongresy, jak mezinárodní, tak i diecézní, příležitostí k modlitbě a dávají naději, že tato myšlenka bude neustále růst.

Teresa Sotowska www.ekai.pl

Máme-li se zamyslet nad dvěma biblickými postavami – Petrem a Jidášem, tak hned od počátku nám musí být jasné, že Boží milosrdenství se sklání stejně k oběma. Přesto o nich víme, že s tímto milosrdenstvím nenaložili stejně. Jeden ho přijal a druhý to nedokázal. Když se zamyslíme nad příběhem jednoho i druhého, můžeme rozpoznat, jak se my můžeme Božímu milosrdenství otevřít a jej přijmout podle příkladu Petra a čeho se eventuelně vyvarovat, budeme-li se dívat na smutný osud Jidášův, abychom nezatvrdili své srdce a milosrdenství Božího se sami nezřekli.

MUDr. Viola Svobodová

Kongres začal v sobotu 1. října v bazilice v Łagiewnikach inauguračním setkáním. Na začátku byly do baziliky přineseny vlajky více než 70 států, které reprezentovalo dva tisíce účastníků kongresu. Slavnosti se zúčastnili kardinálové a biskupové, min. kardinál Philippe Barbarin z Lyonu, kardinál Christoph Schönborn z Vídně, kardinál Petr Erdo z Budapešti, kardinál Audrys J. Backis z Vilna, kardinál František Macharski a kardinál Stanislav Dziwisz z Krakowa. Do baziliky byl při zpěvu hymnu kongresu slavnostně vnesen oheň milosrdenství, který v roce 2003 Jan Pavel II. zapálil ve Vatikánu a který neustále hoří v kapli adorace v Łagiewnikach.

red

Drazí přátelé,
v roce 2009 na svátek Božího milosrdenství jsme začali nový projekt, který jsme nazvali „Kniha milosrdenství“. Je to projekt, který vznikl z iniciativy čtenářů „Apoštola“ a do kterého se mohou zapojit všichni, kdo cítí potřebu modlit se za Boží milosrdenství pro ostatní a pro sebe. Prvními adresáty projektu jste byli Vy – čtenáři „Apoštola“. Do každého čísla jsme vložili leták s přihláškou. Ve chvíli, kdy tento text píši, se do projektu zapojilo už kolem 600 lidí. Mnozí ale také volají nebo píší různé dotazy. Myslím si, že bude dobré uvést zde několik vysvětlení:
■ Všichni, kdo se chtějí přihlásit k projektu, se zavazují, že se budou každý den modlit Korunku k Božímu milosrdenství. Je ale dobré myslet na to, že není třeba se Korunku modlit nutně v Hodině milosrdenství (od 15.00 do 16.00 hod.), je možné se ji pomodlit kdykoliv během dne.
■ Akt odevzdání pošleme s potvrzením, že jste zapsáni do Knihy milosrdenství, a s křížkem, proto není potřeba ho vyhledávat.
■ Každý, kdo je zapsán do Knihy milosrdenství, se snaží vHodině milosrdenství aspoň na chvíli zamyslet nad utrpením Pána Ježíše. Pokud je na to čas, může to být křížová cesta, pokud není tolik času, může to být chvíle modlitby před Nejsvětější Svátostí, a pokud opravdu spěcháte, jste v práci atd., věnujte Pánu aspoň jednu, dvě myšlenky tam, kde jste.
■ Není možné se do projektu přihlásit pomocí emailu nebo telefonicky. Potřebujeme váš podpis kvůli zákonu o ochraně osobních údajů. Pokud je vás víc, každý vyplní přihlášku zvlášť (poslat je potom můžete v jedné obálce). Letáky s přihláškou vám pošleme podle vašeho přání. Zároveň bych rád vysvětlil všem, kdo už přihlášky poslali, že všechny postupně zpracováváme a čekáme, až budou hotové křížky. Jakmile je budeme mít, pošleme každému potvrzení a křížek (chceme to poslat v jedné zásilce, abychom ušetřili na poštovném). Předpokládáme, že křížky budeme mít kolem 15. června 2009. V dalších číslech „Apoštola“ vás budeme nadále informovat o vývoji „Knihy milosrdenství“. Doufáme, že tyto stránky o „Knize milosrdenství“ budeme tvořit společně, a proto uvítáme vaše svědectví, fotky a informace o vás nebo o společenstvích, která jsou zapojena do projektu.
Každý pátek v 16.00 hod. na vás pamatujeme v kostele Božího milosrdenství a sv. sestry Faustyny ve Slavkovicích.
S požehnáním

P.Wojciech Zubkowicz SAC