pesi pout slavkovice 2009

kniha milosrdenstvi

 

 

   
  aktuální číslo
 
V aktuálním čísle najdete:

Co přinesl Svatý rok milosrdenství?

Tato otázka má několik rovin: církev, diecéze, farnost, rodina a jednotlivec. Ze začátku to mohlo vypadat, že zde máme opět rok „něčeho“, ve skutečnosti to byl ale rok Někoho (s velkým N). Bohužel v dnešní době je slovo milosrdenství vnímáno často jako ekvivalent slova slabost. Když někdo spáchá dopravní přestupek, může se snažit frázemi typu „Vždyť jsme všichni lidi...“ vzbudit milosrdenství v policistech. Ale tak se na Boží milosrdenství dívat nemůžeme. U Boha není milosrdenství projev slabosti, ale projev toho, že má obrazně řečeno milé srdce, že chce dobro člověka.
Osobně jsem v brněnské katedrále, jejíž hlavní vchod byl branou milosrdenství, vyslechl v uplynulém roce řadu hlubokých celoživotních zpovědí, které byly motivovány právě tímto rokem. Mnoho rodin přicházelo individuálně na pouť ke svaté bráně a také se oživil zájem o odpustkovou praxi jako o projev milosrdenství. V té vyšší rovině to byly poutě farností či určitých kategorií věřících (nemocní, katecheté, zdravotníci, řeholní společenství atd.), které právě ono Boží milosrdenství přivádělo nejen k bráně, ale především k Ježíši Kristu.
Milosrdenství je podstatou dějin spásy a podle sv. Ambrože je plností ctností. Ony známé skutky milosrdenství jsou vlastně cestou k Bohu, učí nás plakat s plačícími a radovat se s radujícími. Známý český herec Radovan Lukavský v knize Deset vyznání říká: „Bůh není guvernantkou ani policajtem okresního formátu. Ale je nejvýš spravedlivý a nekonečně milosrdný. (…) Sami nedokážeme jednat vždycky spravedlivě, natož milosrdně, ale právě proto věříme, že jednou ‚někde‘ musí ke spravedlivému narovnání všech věcí dojít. (…) Bůh je harmonie a má moc každé zlo nakonec vyvážit dobrem.“ Bez milosrdenství těžko dokážeme nejen jednou do Božího království vstoupit, ale bez něj je těžké i jeho přítomnost zahlédnout a podílet se na jeho růstu. A tak s koncem svatého roku toto milosrdenství nekončí, ale právě naopak by mělo v našem životě více působit, protože podle jednoho aforismu „Bůh nemá často jiné ruce než ty naše“.


Mons. Pavel Konzbul

 
   
   
       © Flexxi.cz & czami.cz 2008        |             AKTUÁLNÍ ČÍSLO       ÚCTA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ       ČASOPIS       DENÍČEK A KNIHY       KE STAŽENÍ       PALLOTINI       KONTAKT