Obdivuji Pána Ježíše, jak si vybíral za apoštoly své učedníky. Nebyli to špičky intelektuálního světa. Byli to rybáři a po odchodu svého mistra a Pána stanuli v čele církve, počínaje svatým Petrem. Pán to s nimi neměl lehké. Svátost kněžství vnímáme hned na začátku jejich působení, Pán jim svěřil náročný úkol. Obraz kněze se v dnešním světě pozměnil, jsme svědky přípravy těch, kteří se domnívají, že Pán je oslovil a zve je na cestu přípravy. Než dojde k případnému svěcení, mnozí si následování našeho Pána rozmyslí. Snad že se jim způsob života kněze zdá příliš těžký. Třeba to byla mýlka a Ježíš je ve skutečnosti na cestu služebníků Božích nezval. Odpusťte, budu-li poněkud osobní. Vzpomín ám si, že Ježíš mě k následování pozval (už je to dávno), vím to jistě, a není nač se vymlouvat. Že se vtělený Bůh zabývá osudem ubohého hříšníka a vyzývá slovy: „Pojď za mnou“, je neuvěřitelné. Nelze zpochybňovat jeho nabídku. Je třeba připomínat, že jeho kněžství je služebné kněžství. Jistě neznamená jen sloužit mši svatou a zpovídat, ale také nabízet svou lidskou účast při všech bolestech a nejistotách, do kterých se člověk dostává. Jeho rodinou se stávají všichni, kteří s důvěrou přicházejí, od dětí po seniory, všichni, kteří se cítí být Božími dětmi.

Mons. Karel Herbst SDB