„Když Helenka studovala na vysoké škole a potom pracovala jako letuška, stávalo se, že odcházela z domu v době, kdy jsme tam nebyli. Nikdy se však nestalo, aby po sobě nenechala aspoň malou stopu, třeba vzkaz na malém papírku: „S Pánem Bohem, Helenka“, vzpomíná maminka Helenky. „Když se blížil den, kdy se Helenka měla vrátit z Bolívie, byl to velmi náročný čas. Tak trochu jsem se tehdy toulala bez cíle. Nakonec jsem vzala do ruky jednu z mnoha rodinných fotoknih. Otevřela jsem ji a najednou vidím mezi stránkami malý papírek, na kterém kdysi Helenka napsala „S Pánem Bohem, Helenka“. Toto byl můj okamžik rozloučení s Helenkou. Velmi krásná a dobrá zkušenost. Teprve tehdy jsem vnitřně přijala, že opravdu odešla. Tam, nahoru.“

red.