Vstupujeme do Svatého roku, jehož hlavním poselstvím je naděje. Ta je víc než optimismus, pohled z lepší strany. Naděje se rodí z lásky a stojí na lásce. Křesťanská naděje stojí na jistotě, že nikdo a nic nás nemůže odloučit od Boží lásky. Láska bývá zkoušená. Soužení však plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Pokud objevíme trpělivost, zjistíme, že trpělivost udržuje naději živou a upevňuje ji jako ctnost a životní styl. Kde chybí naděje, ztrácí se touha po předávání života či víry. Touha mladých lidí po dětech, které jsou ovocem jejich plodné lásky, otvírá každé společnosti budoucnost. Podobně touha dělit se o svou víru s druhými otevírá budoucnost církvi. Ekonomové upozorňují, že pro šťastnou budoucnost naše země potřebuje nejen dobré investice, ale i větší porodnost a dobrou výchovu další generace. Jsem přesvědčen, že cesta k řešení začíná osobním rozhodnutím pro lásku, která je víc než cit nebo vášeň. Pro lásku, která chce dobro druhých stejně jako dobro svoje, která je velkorysá a umí být k druhým stejně milosrdná, jako je k sobě, nebo jak to čeká od druhých. Nový rok je příležitostí nejen k dobrým předsevzetím, ale i k uzdravujícímu pohledu do minulosti, k odpuštění všem, kteří nám ublížili. Kdo dokáže odpustit a už na to nevzpomínat, zbaví se zbytečné zátěže. Je svobodnější. Odpuštění nezmění to, co se stalo. Může však umožnit, že budeme žít bez zášti, jízlivosti a pomsty. Křesťanská naděje vychází z víry v život věčný. Jestli naděje na věčnost chybí, je důstojnost člověka poškozena, záhady života a smrti, viny a bolesti nemají řešení. Nejednou přichází beznaděj. Křesťan má naději, že bude žít s Kristem na věky. On ví: Jsem milovaný, proto jsem. Kéž nám Svatý rok pomůže znovu najít důvěru v rodině, v církvi i ve společnosti.

Arcibiskup Jan Graubner