pesi pout slavkovice 2009

kniha milosrdenstvi

 

 

   
  aktuální číslo
 
V aktuálním čísle najdete:

Spasitel u dveří

Tématem tohoto čísla „Apoštola Božího milosrdenství“ je „Spasitel u dveří“ nebo ještě jasněji „Spasitel ve Svaté bráně“. Papežská bula k zahájení jubilejního roku „Tvář Božího milosrdenství“ nás všechny pohledem na Otcovu tvář do této skutečnosti hluboce uváděla. Svatý otec ve svých homiliích ve sv. Martě o Božím milosrdenství tolikrát znovu a znovu hovořil a zval nás, abychom se do Boží tváře zadívali očima Písma svatého.

kardinál Miloslav Vlk

  
Pane, otevři nám...

Ježíš v sobě otevřel přístup do církve, která v obrazu stáda ovcí evokuje živé rodinné společenství. Sama symbolika dveří v sobě obsahuje intimitu domácnosti, kterou utváří přítomnost matky. Proto nás nepřekvapí, že spolu s Kristem sdílí funkci dveříbrány také jeho Matka. Připomeňme si její oslovení „zdrávas, bráno“ v jedné mariánské antifoně nebo invokaci „bráno nebeská“ či „věži Davidova“ a „věži ze slonové kosti“ v loretánské litanii. Ona stojí jako spolehlivá citadela s otevřenými branami, která umožňuje přejití z tohoto světa do říše Boží vlády.

P. Jaroslav Brož

  
Uslyší můj hlas?

Jistě jsme se již s tím motivem setkali, ať už na „svatých obrázcích“, které nám slouží jako záložky v modlitebních knížkách, nebo na obrazech, které zdobí naše příbytky. Ježíš je na nich namalován jako ten, kdo stojí přede dveřmi a zlehka na ně klepe. Možná jsme ani nikdy nepřemýšleli, odkud tento námět pochází a jaký je vlastně jeho smysl. Proč jsme si zvykli zobrazovat Krista i takto? A co se tím chce vyjádřit? Odpověď nalezneme v novozákonní knize, před kterou možná pociťujeme příliš mnoho respektu, a proto nám často zůstává uzavřena: v knize Zjevení.

Pavel Vojtěch Kohut OCD

  
Hle, stojím u dveří a klepu (Zj 3,20)

Ježíš nechce vstoupit do prostoru, který se mu odcizil, a odvrátil zrak od dveří, za kterými čeká jako host. Chce vejít tam, kde je vítán a očekáván. Obzor lidského srdce je sice malý a chudý, ale setkáním s Pánem se rozšiřuje a stává se jakoby nekonečným. V židovských rodinách bylo o Velikonocích zvykem nechat dveře pootevřeny, aby mohl vstoupit prorok Eliáš jako bezprostřední posel ohlašující příchod Mesiáše. Ten pak nemusí čekat a podle otevřených dveří pozná, že ho přítomní očekávají. U Lukáše čteme, že se máme podobat lidem, kteří čekají na svého Pána, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče. Nejde tedy o očekávání jeho konečného příchodu „na nebeských oblacích“, ale o každodenní bdělost spojenou s vírou, že se s ním můžeme setkat v běžných událostech, setkáních, radostech, bolestech i starostech. Uvažujme o tom, že Bůh hledá nás lidi na této zemi, v podmínkách naší existence.

P. Miloslav Fiala OPraem.

  
SVATÁ BRÁNA JE JEŽÍŠ - rozhovor s Mons. Vojtěchem Cikrlem

Každá brána vymezuje prostor před ní a za ní. Svatá brána je nejen předělem, ale i spojnicí mezi realitou profánního života a realitou duchovního života. Mezi člověkem a Bohem. Bránu otvírá církev pro všechny „slyšící“. Svatá brána je ve skutečnosti Ježíš Kristus a nikdo jiný. Nikdo nepřichází k Otci než skrze něho. On je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. On se skrze svátosti církve stává branou, která spojuje. On ve svátosti smíření odstraňuje kostlivce z třináctých komnat našeho života a přináší pokoj. On nás naplňuje radostnou nadějí. On nám pomáhá nést kříže našeho života. Jak se tedy připravit k projití svatou branou jinak než modlitbou, svátostí smíření a životem, do kterého Ježíše přijímáme jako průvodce našeho života?

přip. P. W. Zubkowicz SAC

  
Dveře v Deníčku sv. Faustyny

Nelze ignorovat jednoduchou pravdu, že každý hřích s sebou nese důsledky jemu vlastní. Odcizujeme se Bohu a zavíráme Mu své srdce. Navzdory tomu nás chce Bůh obdarovávat svou blízkostí a mít nás u sebe. Překračuje tedy hranice spravedlnosti a nabízí nám odpuštění. Když však tuto nabídku milosrdenství nepřijmeme, zbude jenom ona chladná spravedlnost.

s. M. Doubravka Mazancová KMBM

  
Ježíši, důvěřuji Ti!

Tehdy mne napadlo, že modlitba „Ježíši, důvěřuji Ti!“ se jinak vyslovuje, když nám Pán dává to, co se nám líbí, a jinak, když musíme přijmout něco v podobě kříže. Křížová cesta pro mne bylo samotné těhotenství v situaci, která byla. Potkala jsem ty, kdo nás odsoudili, ale díky Bohu nás doprovázelo víc Šimonů a Veronik, prožívala jsem situace studu z opakovaného obnažení svého stárnoucího těla, srdcem jsem však vždy přilnula víc k Pánu Ježíši a Panně Marii. Doprovázel mne pohled na obraz Pána Ježíše milosrdného. Žehnající ruka a láskyplný pohled mi dávaly sílu důvěřovat, že vše je v Božích rukou. Živoucí byla zkušenost, když jsem jednu noc už v pokročilém měsíci těhotenství nespala strachem, v jakém stavu, či zda se vůbec syn vrátí, opakovala jsem slova „Ježíši, důvěřuji Ti!“ Unavená jsem ještě otevřela Písmo sv. a přečetla si: „Já jsem Bůh. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti.“ Tato slova z knihy Genesis 26,24 mne často doprovázejí doposud. Na konci této křížové cesty je nový život – Pán nám požehnal, narodila se nám zdravá dcerka. Jsem za ni vděčná. Při křtu přijala dcerka jméno, jak jinak, Faustyna. Manžel našel práci, maminka zvládla operaci i chemoterapii. Mezitím onemocněla onkologicky moje sestra a já po ukončení kojení mám jít také na genetické vyšetření. Syn navštívil poradnu Podané ruce, se závislostí bojuje.

čtenářka Apoštola

  
Slavkovice - Nový pramen - 2

Po několika letech od žehnání slavkovického kostela a po zkušenostech s poutí a poutníky stále víc zrálo přesvědčení, že by bylo dobré rozšířit ve Slavkovicích prostor pro setkávání poutníků s Božím milosrdenstvím. S ohledem na všechny možné plány do budoucna se jako rozumné zdálo vytvořit nad kostelem ve Slavkovicích podium, u kterého by bylo možné sloužit mše svaté o větších poutích, a také dům se zázemím pro poutníky a pallotiny.
Čas běžel a my jsme se snažili naslouchat Bohu a zároveň hledat to nejlepší řešení a nějak tyto plány konkretizovat. Jedním prvkem, který nás zpomaloval, bylo podium. Někdy se stane, že to, co je na začátku problémem, je nakonec důkazem, že jdeme správnou cestou. Tak tomu bylo i tentokrát. Hledali jsme symbol, který by měl být ústředním motivem podia. V předvečer slavností sv. Václava v roce 2014 přišla myšlenka, že by to měly být dveře.
Když jsme přišli do Staré Boleslavi, viděli jsme v bazilice sv. Václava vyobrazení té chvíle, kdy byl u dveří kostela sv. Kosmy a D amiána zabit sv. Václav. Nyní se nám zdálo, že v určitém slova smyslu se čas jaksi zastavil a tento obraz velmi dobře zobrazuje vztah církve a národa. Dva bratři se stále setkávají přede dveřmi kostela, v atmosféře nedorozumění a předsudků. Je potřeba, aby se tyto dveře staly dveřmi milosrdenství.
Zároveň obraz dveří krásně spojoval to, co Pán Ježíš říká v evangeliu o sobě – že on je dveřmi, skrze které můžeme jít k Otci. A také to, co v Deníčku píše sv. Faustyna o dveřích milosrdenství a o tom, že tyto dveře Pán Ježíš otevírá dokořán, než přijde jako spravedlivý soudce. Nenašli jsme lepší symbol, který by spojoval tolik úrovní, proto jsme začali pracovat nad projektem podia, jehož součástí by byla brána a dveře milosrdenství.
Nevěděli jsme, že v této době už Svatý otec František nosil ve svém srdci myšlenku vyhlásit Svatý rok milosrdenství a dovolit, aby se po celém světě otevřely svaté brány. Když se toto jeho přání zveřejnilo, bylo to pro nás potvrzením, že bychom touto cestou měli jít dál. Původně jsme doufali, že se vše podaří projednat s úřady tak, že během mimořádné Pouti k Božímu milosrdenství 11. června 2016 bude možné požehnat základní kámen a zveřejnit konkretizovanou myšlenku stavby nahoře nad kostelem ve Slavkovicích.
Z několika důvodů se tak ale nestalo, což vnímáme také jako Boží vedení, kterému ne vždy rozumíme, ale které je pro nás vždy dobré. Určitě Bůh cestu ukáže. Zatím, s požehnáním otce biskupa Vojtěcha Cikrleho, chceme od Svatého roku milosrdenství zvláštním způsobem propagovat Centrum Božího milosrdenství ve Slavkovicích, nabízet pastorační projekty Centra a hlavně zvát ke spolupráci všechny ctitele Božího milosrdenství.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

  
Nový pramen

„Tady přes kopec je už poutní místo sv. Jana nepomuckého na Zelené hoře. tak proč ještě tvořit poutní místo ve slavkovicích?“ taková otázka jednou zazněla během diskuze o slavkovicích. proč tedy? existuje mnoho poutních míst a jsou to takové duchovní lázně. představme si, že se vedle některých z nich objeví nový pramen. vnímáme, že se kolem vytváří příznivé duchovní klima. vidíme, že lidé přicházejí. můžeme se ptát, proč se tento pramen objevil zrovna tady. můžeme tomu rozumět, nebo ne. Základní otázka ale zůstává: Co s tím teď uděláme?

P. Wojciech Zubkowicz SAC

  

Nabídka Sborníku z II. národního kongresu v ČR o Božím milosrdenství

Nabízíme obrázky milosrdného Ježíše
 
   
   
       © Flexxi.cz & czami.cz 2008        |             AKTUÁLNÍ ČÍSLO       ÚCTA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ       ČASOPIS       DENÍČEK A KNIHY       KE STAŽENÍ       PALLOTINI       KONTAKT