„Kdy přijdeš?“ Tato otázka není převzata ze spisu nějakého mystika, ale z našich běžných hovorů. „Kdy se ukážeš? Kdy se uvidíme?“ Jsou to otázky, které prozrazují touhu, očekávání. Někdy je to touha „zištná“ (očekáváme od druhého nějakou službu), jindy je však zcela „nezištná“: určitého člověka chceme vidět, protože ho máme rádi. A pokud je to člověk vzácný, nám velmi blízký, pak se tato touha může proměnit v nedočkavost. „Kdy přijdeš?“ Otázka tak běžná v našich každodenních rozhovorech, možná méně běžná v našich rozhovorech s Kristem.

Angelo Scarano ThD. S.S.L.

V jedné pozoruhodné knížce, nazvané Tak se modlil Ježíš, představuje současný židovský autor Robert Aaron modlitby Izraele v Ježíšově době. A při jisté příležitosti začíná rozebírat tradiční zakončení židovských i křesťanských modliteb. Dle něj nám důvěrně známé slůvko „amen“ znamená pro židy „tak jest“, jakési přitakání, stvrzení něčeho, s čím nelze hnout, neboť jde o slovo, které původně znamenalo „zarazit stanový kolík“, natolik, že se s ním nedá hnout. Naproti tomu pro křesťany se prý slůvko „amen“ stalo synonymem vyjádření „ať se tak stane“. Pro židy tedy, uzavírá Robert Aaron, znamená „amen“ nezdolnou jistotu, konstatování; pro křesťany naopak naději, pohled upřený do budoucnosti, ještě nenaplněnou realitu.

Pavel Vojtěch Kohut OCD

„Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“ (srov. J 3,16). Jenomže tato láska, namísto aby život usnadnila, zkomplikovala ho a začala tížit. Boží přítomnost nikdy neusnadňovala život. Pro Boha však lidská realita také nebyla snadná. Vešel do ní tak primitivním až pobuřujícím způsobem, že člověk pak musel po celá staletí tuto Boží „chybu“ opravovat a zahalovat Jeho nahotu, nejprve senem, a pak zlaceným uměním. Člověk se postaral o Boha, dal mu patřičné místo, jenže od toho okamžiku přestal Bůh člověka zneklidňovat.

Anonymní text z roku 1987

Jistě máte také své osobní zážitky a vzpomínky z návštěvy Svatého otce. Mohl byste se o některou podělit s našimi čtenáři?

Setkal jsem se se Svatým otcem v Římě několik dní před jeho příjezdem do ČR. Tehdy mně radostně sdělil: „brzy se uvidíme, už v sobotu“. A když jsem měl příležitost mu na letišti v Praze opět podat ruku, aniž bych mu cokoliv řekl, on sám prohodil: „Litoměřice, už jsem tady.“ Nemohl jsem se ubránit dojetí, že si dobře pamatuje a každého vnímá osobně. Je to pro mne zážitek i vzpomínka, ale především poučení, abych konal také tak.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

29. ledna potom přišli tři páni z ministerstva a řekli: „My jsme slyšeli z rádia, že budete jmenován kardinálem.“ My oficiálně nevíme nic, ale nás to nezajímá. Kdyby šlo o jmenování biskupem, tak by musel mít povolení od vlády, ale kardinál nás nezajímá. 17. února mě zavolali do Prahy a řekli: „Za tři dny poletíte do Říma.“ Já jsem řekl, že nemám nic připraveno, ani pas, nic. Oni řekli, ať nemám žádné starosti, že budu mít všechno připraveno. Také bylo zajímavé, když řekli, že pokud bych si přál mluvit se setrou a příbuznými, že by je přivezli ve čtvrtek, než odjedu. Já jsem souhlasil a oni je skutečně přivezli. Také se mě ptali: „Jak dlouho chcete zůstat v Římě?“ Já odpověděl, že tři týdny. První týden budou ty ceremonie, druhý týden bych si chtěl projít katakomby a kostely v Římě, už jsem tam dlouho nebyl, a třetí týden bych rád navštívil ty italské kněze, kteří byli se mnou v Dachau a kteří vždycky psali, až přijedeš jednou do Itálie, musíš nás navštívit. „Tři týdny.“ Výslovně jsem to řekl. To mi přisvědčili a odpoledne jsem se dozvěděl, že jsem dostal povolení s podmínkou, že se vůbec nevrátím.

Bc. Robert Pecha

Po kázání Svatého otce a po přijímání bylo ticho. Byl to v podstatě zázrak, že v dnešní době, uprostřed sto dvaceti tisíc lidí, mohlo toto ticho „přežít“. Uvědomil jsem si bohatství křesťanského společenství: je nás mnoho, jsme shromážděni kolem Slova, které přináší naději světu, a jsme schopní ticha – to znamená jsme schopni čerpat a předávat toto Slovo naděje světu.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

Drazí přátelé,
v roce 2009 na svátek Božího milosrdenství jsme začali nový projekt, který jsme nazvali „Kniha milosrdenství“. Je to projekt, který vznikl z iniciativy čtenářů „Apoštola“ a do kterého se mohou zapojit všichni, kdo cítí potřebu modlit se za Boží milosrdenství pro ostatní a pro sebe. Prvními adresáty projektu jste byli Vy – čtenáři „Apoštola“. Do každého čísla jsme vložili leták s přihláškou. Ve chvíli, kdy tento text píši, se do projektu zapojilo už kolem 600 lidí. Mnozí ale také volají nebo píší různé dotazy. Myslím si, že bude dobré uvést zde několik vysvětlení:
■ Všichni, kdo se chtějí přihlásit k projektu, se zavazují, že se budou každý den modlit Korunku k Božímu milosrdenství. Je ale dobré myslet na to, že není třeba se Korunku modlit nutně v Hodině milosrdenství (od 15.00 do 16.00 hod.), je možné se ji pomodlit kdykoliv během dne.
■ Akt odevzdání pošleme s potvrzením, že jste zapsáni do Knihy milosrdenství, a s křížkem, proto není potřeba ho vyhledávat.
■ Každý, kdo je zapsán do Knihy milosrdenství, se snaží vHodině milosrdenství aspoň na chvíli zamyslet nad utrpením Pána Ježíše. Pokud je na to čas, může to být křížová cesta, pokud není tolik času, může to být chvíle modlitby před Nejsvětější Svátostí, a pokud opravdu spěcháte, jste v práci atd., věnujte Pánu aspoň jednu, dvě myšlenky tam, kde jste.
■ Není možné se do projektu přihlásit pomocí emailu nebo telefonicky. Potřebujeme váš podpis kvůli zákonu o ochraně osobních údajů. Pokud je vás víc, každý vyplní přihlášku zvlášť (poslat je potom můžete v jedné obálce). Letáky s přihláškou vám pošleme podle vašeho přání. Zároveň bych rád vysvětlil všem, kdo už přihlášky poslali, že všechny postupně zpracováváme a čekáme, až budou hotové křížky. Jakmile je budeme mít, pošleme každému potvrzení a křížek (chceme to poslat v jedné zásilce, abychom ušetřili na poštovném). Předpokládáme, že křížky budeme mít kolem 15. června 2009. V dalších číslech „Apoštola“ vás budeme nadále informovat o vývoji „Knihy milosrdenství“. Doufáme, že tyto stránky o „Knize milosrdenství“ budeme tvořit společně, a proto uvítáme vaše svědectví, fotky a informace o vás nebo o společenstvích, která jsou zapojena do projektu.
Každý pátek v 16.00 hod. na vás pamatujeme v kostele Božího milosrdenství a sv. sestry Faustyny ve Slavkovicích.
S požehnáním

P.Wojciech Zubkowicz SAC