„Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Mk 10:17-18).“ Tento úryvek evangelia nás může navést na správnou cestu, když chceme přemýšlet o „dobru“ a odhalovat jeho tajemství. Za Ježíšem přichází hledající člověk, který s velikou úctou k Němu klade závažnou otázku. A Ježíš na jeho otázku reaguje protiotázkou a staví do popředí absolutní Boží exkluzivitu ve smyslu dobroty, které nikdo z tvorů není schopen dosáhnout. Bůh je jediný dobrý, Bůh je dobro v nejvyšším slova smyslu. Kdo chce mluvit o dobru, nemůže než začít od Boha jako jeho jedinečného a nevyčerpatelného pramene. A kdo chce také vědět, co má v životě dělat a jak správně žít a dojít do Božího království, nemá na 1. místě hledat nějaké vyhlášené osobnosti a osvojovat si jejich zaručené návody, ale má se celým srdcem obrátit k Bohu, na Něho hledět, Jemu naslouchat a o Něm přemýšlet. Ježíš svojí na první pohled příkrou reakcí nechce odmítat, že by také on byl dobrý, ale spíše chce toho, kdo to říká, trochu zastavit, aby si uvědomil, co vlastně říká, a jestli za tím svým vyznáním skutečně stojí a vyvodí z toho důsledky pro svůj život. Ano, Ježíš, Syn Boží, je pravý Bůh, a proto také „dobrý!“. A Ježíšova dobrota je už 2000 let nevyčerpatelnou inspirací pro miliony lidí, kteří chtějí měnit svět dobrotou, láskou a milosrdenstvím! Kéž bychom i my byli osloveni touto dobrotou našeho Mistra a Pána a toto proměňovalo naše srdce! To, že nakonec Ježíš v rozhovoru s tímto člověkem plynule pokračuje zmínkou některých přikázání Desatera, je pro nás velmi důležité. Ujišťuje nás to o tom, že Desatero je dobré, protože vyšlo od Boha, který je dobrý. Je dobré i pro nás, na začátku 3. tisíciletí! Pokud věříme a jsme osloveni Boží dobrotou, musí se to nakonec projevit v našem životě, a to právě tím, že budeme žít podle Božích přikázání a milovat Boha a bližního. Buďme vděčni za to, že nám dal život a stará se o nás dobrý Bůh, a otevřme mu novým způsobem své srdce! + Zdenek

Mons. Zdenek Wasserbauer

Příběh o mladém bohatém muži, který byl uchvácen Ježíšem a chtěl ho následovat, dobře známe. Přistoupí k Pánu a osloví ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ (Mk 10,17). Ježíš se vůči takovému titulu ohradí. O nikom a ničem nelze na tomto světě pravdivě říct, že je „dobrý“. Proto horlivého uchazeče o vstup do skupiny učedníků poučí, že dobrý je jen Bůh. Ježíš jistě nechtěl strohým napomenutím odradit nadšeného mladíka od cesty evangelia. Snad mu chtěl naznačit, že jeho přízeň si nemusí získávat vznešenými tituly, které v ústech lidí čpí často prázdnotou a marnivostí. Jako dobrý učitel odkazuje Ježíš na pramen dobra, kterým je Bůh.

P. Jaroslav Brož

Víme, že láska bez vztahu je nemyslitelná. Kdo miluje pouze sebe, je sobec: vše považuje za samozřejmost, ostatní jsou tu jen proto, aby mu byli užiteční. Sobec je i ten, kdo přijímá dar, aniž by pocítil vděčnost a touhu poděkovat. Nevděk není prohřešek vůči etiketě, ale defekt osobnosti.

R. D. Petr Vrbacký

V tomto roce uplynulo 200 let od chvíle, kdy v roce 1818 přijel do farnosti v Ars (malá vesnice s 230 obyvateli) sv. Jan Maria Vianney. Do kostela chodilo jenom pár lidí. Po čtyřiceti letech jeho působení se ke zpovědi do Ars jezdilo z celé Francie. Železnice prodávala jízdenky s týdenní platností, protože se vědělo, že na zpověď bylo třeba čekat i několik dnů. Není na tom nic divného – v posledním roce života sv. Jana Vianneye navštívilo Ars 80 000 lidí. Příští rok uplyne 160 let od smrti sv. Jana Vianneye, ale pro mnohé zůstává stále neobvyklou pomocí na cestě smíření s Bohem. Máme radost, že v červnu 2018, v rámci kongresu o Božím milosrdenství, byly z Ars do kostela ve Slavkovicích předány ostatky sv. Jana Vianneye. Tyto ostatky byly během setkání poutníků v závěru letošní pěší pouti instalovány do zpovědnice slavkovického kostela, kde probíhá o víkendech pravidelná zpovědní služba. Zveme vás, abyste využili tuto možnost a přijali Boží milosrdenství také na přímluvu sv. Jana Vianneye. Určitě svou přímluvu neodmítne, když h o o to poprosíte. Ke svátosti smíření můžete přistoupit po celý rok každou sobotu a neděli od 14.00 do 17.00 hod. a každou první a třetí sobotu od 10.00 do 17.00 hod.

O. pallotini

„Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ – zeptali se andělé žen, které přišly ke hrobu Ježíše. „Není tady, vstal z mrtvých“ (srov. Lk 24, 5–6). A pokud Kristus vstal z mrtvých – vysvětluje sv. Pavel – zemřelí také vstávají z mrtvých (srov. 1Kor 15, 16; 1Tes 4, 14). Kde tedy jsou? Proč jdeme na hřbitov, pokud tam nejsou? A v tom je také – paradoxně – veliká moudrost, která nám říká: „Nevíme, kde teď jsou zemřelí, Bůh to ví. Ale jdeme na hřbitov, protože na hřbitově jsou živí zemřelým blíže. Jdu na hřbitov, abych jim byl víc nablízku – také blíž k tolika svatým. Jdu na hřbitov také proto, abych tam, kde je nenajdu, si položil otázku, kde teď jsou.

ThDr. Wojciech Węgrzyniak

Dle statistik Českého statistického úřadu z let 2007–2016 umírá každý rok v ČR cca 110 000 lidí. Lze říct, že to je průměrně 300 lidí za den, 12 za hodinu. Kdysi umírali lidé častěji doma, v kruhu svých příbuzných, doprovázeni jejich přítomností, láskou a modlitbou. Dnes je umírání často „odtrženo“ od domova, mnohdy je spojeno třeba s nemocnicí, nezřídka také se samotou. Proto také vznikl projekt „Korunka na cestu“, který má za cíl povzbudit k modlitbě za umírající.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

V roce 2008 jsem jel z Fulneku, kde jsem tehdy působil, na pěší pouť z Varšavy do Lagiewnik, která také měla název „Pěší pouť k Božímu milosrdenství“. Během pouti jsem po dvou dnech onemocněl a bylo mi líto, že jsem musel pouť opustit. Když jsem se potom vracel vlakem do ČR, a bylo to zrovna v době, kdy poutníci přicházeli do Lagiewnik, najednou mě napadlo, jestli bych neměl organizovat podobnou pouť v ČR. Po roce tak vznikla první pouť k Božímu milosrdenství z Fulneku do Slavkovic. Před první poutí jsem se modlil, ať Pán potvrdí tento záměr tím, že pošle účastníky pouti. Potom jsem obvolal faráře a prosil je o ubytování. Říkal jsem jim, že nás bude tak max. 40 osob, ale myslel jsem si, že i kdyby bylo třeba 20 – 25 lidí, tak to bude úspěch. Den před odchodem pouti se přihlásila poslední osoba a na seznamu byla 49. Další rok už to bylo 70 poutníků a my jsme s otcem Arturem Cierlickim začali přemýšlet, že by do budoucna bylo lepší, kdyby nestoupal počet poutníků jenom v jednom proudu pouti, ale spíš aby vznikaly nové proudy a z organizačních důvodů měly jednotlivé skupiny kolem 50 poutníků.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

Ve dnech 21.–28. 7. 2018 se už po desáté uskutečnila pěší pouť k Božímu milosrdenství do Slavkovic. Pěší pouti se zúčastnilo 239 poutníků (v roce 2017 to bylo 220 poutníků). Z Fulneku putovalo 64 poutníků, z Prahy 45, z Českých Budějovic 45, z Hodonína 38, z Mladé Boleslavi 24 a v novém proudu z Mezilesí v Polsku 23 poutníků. Jako každý rok i tentokrát vám přinášíme několik fotografi í a svědectví z pouti a děkujeme Pánu Bohu za dar pěší pouti a za každého poutníka.

O. pallotini

Sestra Faustyna zemřela v třiatřiceti letech v Krakově, 5. října 1938, jak sama předpověděla 10 dní předem. O dva dny později byla pohřbena na hřbitově Kongregace Matky Božího milosrdenství. V roce 1993 byla prohlášena za blahoslavenou a dne 30. dubna roku 2000 byla papežem Janem Pavlem II. svatořečena a byl zaveden svátek Božího milosrdenství (první neděle po Velikonocích).

V ROCE 80. VÝROČÍ ÚMRTÍ SV. FAUSTYNY KOWALSKÉ A 10. VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA VE SLAVKOVICÍCH VÁS ZVEME DO SLAVKOVIC U NOVÉHO MĚSTA NA MORAVĚ NA VÝROČNÍ POUŤ KE SV. FAUSTYNĚ

7. října 2018

PROGRAM: 10. 30 Mše svatá (otcové pallotini) • Po mši svaté prezentace knížky „Slavkovice 2008–2018“ 14. 15 • Vzpomínka k 10. výročí posvěcení kostela (o. Pavel Habrovec) • Prezentace almanachu „Slavkovice 2008–2018“ (otcové pallotini) • Korunka k Božímu milosrdenství 15. 00 Mše svatá (Mons. František Radkovský, emeritní biskup plzeňský) 16. 45 „Mé poslání smrtí nekončí, ale začne“ – zamyšlení se sv. Faustynou nad posledními věcmi člověka (Kongregace sester KMBM) 17. 30 Růženec se sv. Faustynou Svátost smíření: od 14.00 hod.

O. pallotini

Poznáváme otce Dolinda Ruotola jako člověka, který od útlého věku zakouší neuvěřitelné utrpení. Od krutého zacházení v rodině, přes pomluvy a pronásledování v církvi, které vyústí ve vyšetřování Svatého ofi cia a později i v zákaz zpovídání a sloužení mše svaté. Otec Dolindo však své pronásledovatele nikdy neproklíná, nenadává jim, nezlořečí ani je nezatracuje. Odpouští i svému sadistickému otci a modlí se za něj.

zprac. D. Š.