Toto číslo Apoštola má důležité téma – pravda. Jsme svědky toho, že v současnosti se pochybuje o tom, zda vůbec můžeme mít pravdu a zda lze poznat pravdu o stvoření. Suverénně se tvrdí, že vše je relativní a nelze dospět k nevyvratitelnému závěru. Pokud by tomu tak bylo, náš život a veškeré naše konání by ztratilo pevný základ, na němž je možno budovat důstojné a pevné vztahy lidské vzájemnosti. Pravda pro nás křesťany není teorií a výsledkem našich myšlenkových úvah a našeho teoretického poznání, ale je zjevná a čitelná na konkrétní osobě Ježíše. On o sobě řekl: „Já jsem cesta, pravda a život“ /Jan 14,6/. Co pro nás znamená konkrétně, že Ježíš je pravda? Především pravdu o Dárci života. Náš život je darem, který jsme si nezasloužili ani si ho nemohli vynutit. Jsme stvořeni k Božímu obrazu, abychom osvědčovali tuto zásadní pravdu o nás – zadarmo jsme dostali do vínku zázrak života, není naším vlastnictvím, ale svěřeným pokladem, který má zrcadlit Boží velkorysost. Pravda má charakter vztahu, neulpívá a nekončí na hranici rozumového poznání. Pokud bereme vážně následování Ježíše, tak vnímáme pravdu jako výzvu odvážit se ve světle Ježíšovy svatosti podívat se na sebe a přijmout skutečnost, že jsme křehcí a chybující poutníci. Neutíkat od sebe ani se nevymlouvat na okolnosti, ale unést nepříjemný pohled do své mysli a svého srdce. Pravda osvobozuje, i když bolí. Podléháme pokušení, že při posuzování druhých dáme více na dojmy a řeči. Pravda ve vztahu k druhým předpokládá nezaujatý pohled a spravedlivé posouzení dobrého i špatného na druhých bez zjednodušujícího zařazování do škatulek. Vnímat jedinečnost a neopakovatelnost každého, což vůbec nevyžaduje souhlas se vším, jak myslí a jedná. Posléze žitá pravda o sobě a druhých vyžaduje jednotu naší mysli, slov a činů. Pro nás pozemské poutníky stálá výzva, kterou do důsledku naplnil Ježíš. Pilátova otázka – „co je pravda“ – má pro nás jasnou odpověď: živý zmrtvýchvstalý Ježíš přítomný ve svém Svatém Duchu. Zve nás, abychom se stávali chrámy Ducha, a tak dovršili život v pravdě.

Mons. Václav Malý, pomocný biskup pražský

„Co je pravda?“, ptá se uprostřed pašijového děje Pilát spoutaného Ježíše, protože neví, že se dívá do tváře tomu, který řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život.“ Pilátova otázka není naivní ani hloupá. Nepatří k těm holým větám, které vyslovují malé děti, protože neumějí ještě sestavit bohatá souvětí. Je to jednoduchá věta myslitele, který se oprostil od mnoha věcí, aby hledal ono „jedno potřebné“. Velikost ducha se projeví tím, že dokáže v mnohosti věcí a složitosti života klást jednoduché otázky, které svou průrazností míří k základu všeho.

P. Jaroslav Brož

Společenství věřících morálně vítězilo nad světem vždy, kdy usilovalo o evangelní opravdovost zvláště v dobách, kdy byly pravdy víry uváděny v pochybnost, jak jsme to ostatně zažili v době nedávné totality. Každá situace v životě je nová, a vyžaduje proto obnovené úsilí o pevné rozhodování. I dnes pozorujeme, jak náboženské pravdy jsou stále více oddělovány od světského života, jako by byly něčím umělým, smyšleným, odporujícím vědě a zájmům společnosti. To vyvíjí na věřící určitý tlak a svádí je k tomu, aby se pro vnější klid přizpůsobili náporu světa a jeho názorům. Abychom jako věřící obstáli ve spletitostech doby, nesmíme podléhat tomu, co pomíjí a je dočasné, neboť se mění podle módy, ale držet se toho, co je pevné jako skála, poskytuje pravou naději spojenou s Boží láskou.

P. Miloslav Fiala OPraem.

V současném světě jsou často propagovány postoje, které souzní se slovy Marca Aurelia: „Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt. Cokoli vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.“ Tento relativistický postoj je přenášen také na půdu duchovní a náboženskou. Proč je takový postoj pro duchovní život nebezpečný a jak se mu bránit?

Nejednou to opravdu může být tak, že nějaký názor, který slyšíme, neodpovídá realitě, a něco, co vidíme, rovněž. Mnohé velmi ovlivňuje virtuální svět. Ale nelze to zevšeobecnit. Tento postoj v podstatě tvrdí, že pravda je nepoznatelná; a popření pravdy vede k popření Boha. Jestliže nemám pevné body, jsem hříčkou ve větru, jakkoliv manipulovatelný. Náš Pán hovoří o tom, že je třeba stavět život na skále, nikoli na písku. A znovu se dostáváme k tomu, že skálou je Bůh, Kristus, jehož viditelnou podobou ve světě je církev. „Ty jsi Petr, Skála, a na té skále založím svou církev a brány pekelné ji nepřemohou.“

red.

V den svatořečení sestry Faustyny Kowalské, 30. dubna roku 2000, sv. Jan Pavel II . ustanovil pro celý svět svátek Božího milosrdenství. Pokud by se jednalo o člověka, letos by mohl slavit své 18. narozeniny a podle zákona by dosáhl dospělosti. V případě svátku Božího milosrdenství to tak samozřejmě není. Nicméně těch 18 let nám může posloužit k zamyšlení nad tím, zda a nakolik člověk „dospěl“ k pochopení, v čem spočívá velikost tohoto svátku. V den svátku Božího milosrdenství lze získat milost úplného odpuštění vin a trestů. K získání této milostí je potřeba: být ve stavu milosti (zpověď nemusí být v den svátku), v den svátku přijmout Svaté přijímání, pomodlit se na úmysly Svatého otce a zúčastnit se nějaké zbožné aktivity ke cti Božího milosrdenství nebo pomodlit se před Nejsvětější Svátostí „Otče náš“, „Věřím“ a přidat k tomu výzvu k milosrdnému Ježíši (např. „Ježíši, důvěřuji Ti!“).

P. Wojciech Zubkowicz SAC

Po dvaceti letech manželství se rodiče Dolinda rozvádějí a matka s dětmi se odstěhovávají. Pro všechny zúčastněné je to bolestivá událost, která však paradoxně přináší chlapci možnost systematicky se vzdělávat. A tak osmého června 1896 Dolindo s matkou a bratrem vstupují do dveří školy otců misionářů sv. Vincence à Paulo v Neapoli. Oba chlapci dostávají nové obleky a ve své v životě první košili se Doli podle svých slov cítí důstojně. Prostředí školy a koleje je klidné a tiché, věci tam mají svůj řád a žáci se řídí vyznačenými časy modlitby a výuky. Poprvé ve svém životě se Doli ocitá v bezpečném prostředí, obklopen vším, co jeho srdce a duše potřebují. Mnoho času tráví chlapec v kostele, před Eucharistickým Ježíšem, modlí se růženec, zvlášť bolestná tajemství, a svou lásku k Panně Marii vyjadřuje v písních. Jednou otec Dolindo napíše, že se ve škole dvanáct let učil milovat Boha nade všechno na světě.

zprac. D. Š.

V neděli 30. března 2008, v den svátku Božího milosrdenství, se ve Slavkovicích uskutečnilo posvěcení nového kostela Božího milosrdenství a sv. Faustyny Kowalské. Mši svaté od 15.00 hod. předsedal Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský, za účasti mnoha kněží a věřících. V roce 2018 děkujeme Pánu Bohu za deset let, které uplynuly od posvěcení kostela. Vzpomínky na posvěcení kostela budou součástí programu svátku Božího milosrdenství a hlavní oslavy výročí posvěcení kostela proběhnou v rámci III. kongresu o Božím milosrdenství v neděli 10. června 2018. Pamatujme ve svých modlitbách na všechny, kteří se přičinili o vznik kostela, včetně těch, kteří nás už předešli k milosrdnému Otci.

o. pallotini

Nabízíme obrázky milosrdného Ježíše s modlitbou zasvěcení Božímu milosrdenství a „Korunkou". Obrázky si můžete objednat na tel. 566 502 850, 774 521 531, e-mailem: objednavky@apostol.cz. Při objednávání sdělte, který vzor obrázku (vzor č.1, č.2 nebo č.3) a jaké množství si přejete poslat. Vzory obrázků můžete najit na stránkách Knihy milosrdenství: www.knihamilosrdenství/Obraz ke stažení. Velikost obrázků: 75x155mm. Balení je po 100ks. Cena není stanovena - dobrovolný dar na dotisk můžete poslat na účet č.: 35-6219210237/0100.

O. pallotini