Apoštol připomíná, že svobodné srdce nenajdeme v sebestřednosti a v přehlížení druhých, jako by nám byli v životě přítěží a nesnesitelnou překážkou. „Služba lásky“ je tím nejvyšším projevem svobody, ve které dorůstáme kvalitám Boha, který je láska (srov. 1 Jan 4,8). Pavel nás také nenechává na pochybách v tom, jaké konkrétní projevy tato svoboda má. Je to především osvobození od hříchu: „Hřích už nebude mít nad vámi moc!“ (Řím 6,14). Hřích nás totiž odcizuje sobě samým, takže se cítíme jako ztracení, nesví, bez kořenů v životodárné půdě, tedy v Bohu. I když by se mohlo na některých místech Pavlových listů zdát, že apoštol úplně boří jakýkoli – i Boží – zákon, není to pravda. Jen chce zdůraznit, že v Kristu jsme vstoupili do nové smlouvy, v níž už je zákon vepsán do lidských srdcí (srov. Jer 31,33). Je to tedy Boží milost, která proměňuje srdce a dává mu radost z toho, že může nejen navenek, ale i uvnitř žít podle „dokonalého zákona svobody“ (Jak 1,25).

P. Jaroslav Brož

První komunity křesťanů žily v určitém rozpolcení mezi vědomím velikosti a svatosti povolání Kristových učedníků a pohoršující realitou hříchů. V dopise Efeským čteme, že Ježíš Kristus miloval a očistil svou církev, aby byla čistá, bez poskvrny a svatá. V prvním listě sv. Jana je přesvědčení, že ten, kdo se jednou obrátil a přijal Krista za Spasitele, neměl by už hřešit, protože každý, kdo se narodil z Boha, nehřeší, protože je v něm Boží semeno. Na druhou stranu ale čteme v dalších dopisech Nového zákona, že hřích je přítomen v životě prvních křesťanů. A navíc v dopisech čteme, že pokud říkáme, že nemáme hřích, lžeme sami sobě a není v nás pravda. Je zřetelné, že život podle evangelia je od začátku uměním prožívat napětí mezi zklamáním a slabostí a mezi povznášejícími ideály a zkušeností síly Boží milosti.

P. Josef Pierzchalski SAC

Každý rok církev slaví slavnost Těla a Krve Páně. Je dobré si uvědomit, zvláště tam, kde jsou ještě eucharistické průvody, proč se takový průvod koná. Katolíci nesou v průvodu nebeský Chléb – Tělo Krista. Toto Tělo velebí a modlí se. Tím vyznávají svou víru a radost, že Pán je s nimi. Chtějí Krista ukázat světu a svět – svou obec, pole, zahrady – ukázat Kristu. Jako by chtěli všem sousedům a lidem v okolí říct: „Podívejte se, máme Pokrm! Chléb, který může zajistit život věčný!“ Bylo by divné, kdyby z ároveň sami tento Pokrm nepřijímali – a víme přece, že tak tomu, bohužel, často je.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

Kdybyste někomu dával do ruky obrázek blahoslaveného Richarda Henkese, co byste řekl? V čem nový blahoslavený může pomoci dnešnímu člověku? V čem je jeho svědectví dnes aktuální?

P. Richarda vnímám jako veliký vzor pro nás kněze, a to hned v několika rovinách: obětavě jako kněz sloužil, odvážně formuloval svá kázání a v nich pojmenovával přítomná zla, dokázal jít pomáhat nemocným a umírajícím do infekčního bloku s tím, že se nemusí vrátit zpátky živý. Je součástí naší zapomenuté katolické minulosti. Máme významné skvělé kněze – mučedníky, srovnatelné s dobou prvotní církve. Musíme se naučit se k nim hlásit. Na samotný akt blahořečení P. Richarda se moc těším. Jsem rád, že jsem mohl napomoci k této události.

přip. P. Wojciech Zubkowicz SAC

S radostí vám oznamujeme, že Svatý otec František stanovil den blahořečení otce Richarda Henkese na neděli 15. září 2019. Otec Richard Henkes (1900–1945) pocházel z německé provincie otců pallotinů. Během druhé světové války působil na Ostravsku. Kritizoval nacisty a za svá slova byl poslán do koncentračního tábora v Dachau. Tam 22. února 1945, poté co se přihlásil k ošetřování vězňů nemocných tyfem, zemřel. Může být pro nás nejen svědkem obětavé lásky, ale také vzorem odvahy říct pravdu, když je to potřeba. Ve svém osudném kázání, po kterém byl zatčen, řekl: „Současný režim nepotřebuje inteligentní občany, ale je n stádo ovcí. V dobách prvotní církve byli věřící ochotni se za svou víru obětovat, vzdát se všeho. Víra pro ně byla takovou hodnotou, že pro ni riskovali děti, rodiny, dokonce i život. Takový postoj vyžaduje i dnešní doba. K výchově našich dětí v nacisty ovládaném školství mlčíme, ve veřejném prostoru, který ovládá nacistická ideologie, mlčíme. Přichází doba, kdy nám možnost mluvit bude úplně vzata.“

red.

Příběh Matta Talbota je důkazem, že obyčejní lidé jsou s Boží pomocí schopní dělat neobyčejné věci. Své sestře Matt Talbot jednou vyznal: „Je snadnější vzkřísit zemřelého, než aby alkoholik přestal pít.“ Přesto, i když závislosti podlehl už jako 13letý kluk, Matt Talbot dokázal abstinovat přes 40 let. Jeho život není ale příběhem o boji s alkoholem jen pro alkoholiky, je to příběh o bezmezné důvěře Bohu a spolupráci s Boží milostí pro všechny, nejen závislé.

red.

Pokud se staneme lidmi maximálně svobodnými – bude se nám asi po lidské stránce dařit dobře. Nicméně po čase zjistíme, že v našem světě jsme tak nějak sami. Králové svého nitra. Mnozí takto zůstanou spokojeni, vždyť o tom celou dobu snili – zvládat svůj život. Jiným ale stále bude něco chybět. Budou si možná připadat ve svém království sami. A pravděpodobně tomu tak bude. Tuto prázdnotu nenaplní ani mate riální záležitosti a dokonce ani sebeuspokojivější vztahy s lidmi. Tuto prázdnotu naplní pouze Bůh.

s. M. Dagmar Litošová, KMBM

4. ledna 1975 se stala další nevysvětlitelná věc: socha začala plakat. Dřevo, ze kterého buddhistický mnich vyřezal Matku Boží, bylo tak suché, že na několika místech byly vidět díry po dřevokazném hmyzu. Přesto se v koutech očí shromažďovaly slzy a plynuly po obličeji. Svědkové shodně tvrdili, že socha plakala stejně jako živá osoba. Tento den Panna Maria plakala dvakrát a dalších šest a půl roku dohromady stojedenkrát. Poslední jev byl pozorován na svátek Matky Boží bolestné, 15. září 1981.

Wincenty Łaszewski

Dle statistik Českého statistického úřadu z let 2007–2016 umírá každý rok v ČR cca 110 000 lidí. Lze říct, že to je průměrně 300 lidí za den, 12 za hodinu. Kdysi umírali lidé častěji doma, v kruhu svých příbuzných, doprovázeni jejich přítomností, láskou a modlitbou. Dnes je umírání často „odtrženo“ od domova, mnohdy je spojeno třeba s nemocnicí, nezřídka také se samotou. Proto také vznikl projekt „Korunka na cestu“, který má za cíl povzbudit k modlitbě za umírající.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

PODPOŘTE PROJEKT A POŘIĎTE SI KNIHU O POUTNÍM MÍSTĚ VE SLAVKOVICÍCH K 10. výročí posvěcení kostela ve Slavkovicích jsme vydali publikaci, která dokumentuje posledních deset let dění na poutním místě ve Slavkovicích. Plnobarevná kniha ve formátu A4 nabízí na 160 stránkách přes 300 fotografi í, texty, vzpomínky a svědectví, které vykreslují obraz Božího působení ve Slavkovicích v letech 2008–2018. Knihu neprodáváme, cena není stanovena. Bude to váš dar na projekt stavby zázemí pro Centrum BM ve Slavkovicích. Pokud o knihu máte zájem, kontaktujte nás na tel. čísle 566 502 850, 774 521 531 nebo emailem: objednavky@apostol.cz

O. pallotini