Rychlý rozvoj společnosti přinesl mnoho úspěchů a radostí, ale také stoupl lidem do hlavy. Tam, kde je bohatství a chybí pokora, obyčejně roste i pošetilost. Současné soustředění na člověka je tak krátkozraké, že přestalo za člověkem vidět Boha, ztratilo perspektivu věčnosti a spokojilo se s věčným mládím, zdravím, krásou a úspěšností. To všechno by bylo dobré, kdyby… Kdyby to současně neznamenalo, že nestárnoucí a věčně mladý člověk nedozrává. Často konstatujeme, že lidé jsou zahledění do sebe, že mladí nechtějí přijímat zodpovědnost, že nevznikají stabilní manželství a společnost vymírá pro nedostatek dětí, nebo je problém s nedostatkem pracovních sil a zajištěním důchodů. To jsou důsledky nedostatku lidské zralosti. Novorozeně je plně závislé na matce. Časem objevuje okolní svět, uvědomuje si své já a potřebuje ho prosadit. Je to důležitá etapa, kdy člověk pracuje na sobě a dosahuje výsledků ve vzdělání či sportu atd. Myslí si sice, že si stačí sám, ale pociťuje, že není úplný a potřebuje nějak doplnit. Tak si buduje kariéru a majetek, ale ve skutečnosti mu schází druhá polovina světa, která se nedá pořídit, protože je to osoba, kterou je možné pouze přijmout jako dar a mírou jejího daru je naše sebedarování, jak říká Henri Caffarel. Objevit svou neúplnost ve vztahu k druhému pohlaví je důležitá duchovní událost, protože si člověk uvědomí svou nespornou chudobu. Většinou se lidé s touto zkušeností setkávají v lásce. Bohatý člověk dneška se bojí přiznat svou chudobu. Jako mladík z evangelia se nevydá za Kristem, protože by se musel zřeknout bohatství. Nevstoupí do manželství, protože by musel přiznat svou chudobu a zřeknout se své svobody a nezávislosti, rozhodnout se pro sebedarování. Předpokladem objevu a přijetí druhé poloviny světa je jasná identifi kace s vlastním pohlavím a jeho rozvíjení. Jen láska může člověka přivést k rozhodnutí dobrovolně se stát chudobným a závislým skrze darování se Bohu či manželskému partnerovi. Darování předpokládá opravdové přijetí, které musí být vzájemné. (Jestliže není nikdo, kdo by mne přijal, nikdy ze sebe nevystoupím.) Jeden v druhém umírá, ale teprve toto spojení je plodným. Vzájemná láska manželů žije pro děti, o které se nepřetahují, protože se darovali sobě navzájem a dětem se dávají společně. Náročná láska k dětem vede k sebeobětování, někdy až hrdinskému. Opravdové odevzdání se duchovní osoby Bohu vede k duchovní plodnosti. Obě formy darování přinášejí zralost osobnosti a růst skutečné svobody. Letos si připomínáme 30. výročí návštěvy dvou světců. Byl u nás papež Jan Pavel II., který přijel ještě dvakrát, i Matka Tereza. Oba jsou krásným příkladem nádherně vyzrálé osobnosti skrze život pro Boha a pro druhé, i když každý svým způsobem. Nezapomenutelné setkání papeže s mládeží na Svatém Kopečku neslo své plody i ve vyzrávání řady mladých účastníků, ať už na cestě ke kněžství, nebo do manželství. Stačí se podívat na krásné rodiny vyrostlé z tehdejší studentské scholy. Myslím také na řadu matek a otců, které znám. Jejich vzájemné sebedarování a společný život pro děti z nich udělaly krásně rozvinuté osobnosti, které měly sílu společně překonávat překážky i zvládat těžké úkoly. Tak jako se nebáli stát se rodiči, tak se časem stali prarodiči, kteří dávali dobrý příklad mladým především tím, jak žili. Když se jim podařilo předat další generaci křesťanský způsob vidění a životního směřování, nemuseli se tolik starat o jejich hmotné zabezpečení. To už zvládli mladí sami.

Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký

Mohou mě udivovat a dokonce i bolet některá rozhodnutí církevních pastýřů, vím ale, že když je poslouchám, setrvávám pod křížem, i když mi jako knězi není dovoleno sloužit mši svatou. I toto se Bohu líbí, podle rčení starých mnichů je totiž Bohu milejší poslušnost než zbožnost. (viz 1Sam 15,22). Pro lásku nemají význam čas, prostor ani okolnosti, láska všechno snese, všemu věří, všechno vydrží. (1Kor 13).

R. D. Marek Wasag

Zdá se, že hlavní důraz evangelizace dnes je právě zaměření se na jednu z hlavních nemocí současné společnosti. Můžeme ji nazývat klasicky narcismem, což je úzkostlivé zhlížení se v sobě, které má za následek obrovskou křehkost osobnosti. Je to nezdravá sebestřednost, zahleděnost do své dokonalosti, která ovšem potřebuje diváky k dobrému pocitu, že někým jsem, že něco znamenám.

P. Jaroslav Brož

Otče biskupe, 31. března 2020 uplynulo třicet let ode dne, kdy jste přijal biskupské svěcení. Co vás tehdy nejvíce zasáhlo a co vám potom nejvíce pomáhalo na biskupské cestě?
To, co jsem bezprostředně po svém jmenování prožíval, by se dalo vyjádřit velmi stručně: Tíhu zodpovědnosti a zároveň dotek důvěry. Začátky tehdy nebyly jednoduché, protože jsem nastoupil biskupskou službu po osmnácti letech sedisvakance a v budování biskupského úřadu nebylo na co navázat, byl jsem ve všem naprostý začátečník. Duchovně jsem měl vzorů biskupské služby víc, většinou z dějin – Tomáš Becket, Karel Boromejský, ale prakticky jsem se mohl ptát jen o pár měsíců dřív jmenovaného litoměřického biskupa Josefa Koukla. Vzorem pro biskupskou službu však nemůže být nikdo jiný než Ježíš Kristus.

red.

V Africe sebevraždy téměř neexistují. Neexistují v tradičních společnostech. Člověk je plně integrován ve své malé komunitě. Respektuje zákony přírody a zvyky svého lidu. Základem jeho života zůstává Bůh. Po krátkém pobytu na zemi ho čeká onen svět. Přijde-li smrt, přijímá ji jako cestu, která nás vede z této země do vlasti, kde nás očekávají naši předkové. Na mém kontinentu se všichni lidé z jednoho kmene navzájem podporují. Nikdo není na okraji. Večer spolu všichni rozprávějí. Peníze nejsou nijak životně důležité. Skutečný význam mají jen mezilidské vztahy a vztah člověka k Bohu. Chudí jsou šťastní; tančí štěstím a radostí ze života.

Úryvek z knihy „Den se již nachýlil“. Nicolas Diat udělal s kardinálem Robertem Sarahem rozhovor, který v podobě knihy vydalo Kartuziánské nakladatelství a nakladatelství Hesperion v roce 2019. Knihu si můžete objednat na: www.hesperion.cz, tel. 603 588 334.

Wiliam Golding řekl, že napsal „Pána much“ částečně kvůli svému vlastnímu vědomí. Byl totiž přesvědčen o hlubokém zkažení lidské přirozenosti a o tom, že se to týká také jeho. Zneužíval alkohol, často byl depresivní, používal násilí proti svým dětem. Jednou přiznal: „Vždy jsem rozuměl nacistům, protože jsem od přírody takový typ.“ Titul „Pán much“ hebrejsky znamená „Beelzebub“. Je to vůdce démonů a patron komunity vytvořené hrdiny románu.

Grzegorz Górny

30. dubna uplynulo 20 let ode dne, kdy sv. Jan Pavel II. v den svatořečení sv. Faustyny Kowalské ustanovil pro celý svět Svátek Božího milosrdenství. 69 let trvalo, než se přání Pána Ježíše ustanovit Svátek Božího milosrdenství uskutečnilo. Přinášíme vám kázání Svatého otce z 30. 4. 2000, kdy ustanovil Svátek Božího milosrdenství. Určitě bude podnětné zamyslet se po dvaceti letech nad jeho slovy.

o. pallotini

Drazí ctitelé Božího milosrdenství, pokud Bůh dovolí, za rok touto dobou už budeme vzpomínat na IV. kongres o Božím milosrdenství. Toto radostné setkání ctitelů Božího milosrdenství se ve Slavkovicích uskuteční ve dnech 11. až 13. června 2021. Kongres uzavře slavnostní mše svatá v neděli 13. června 2021 spojená se zasvěcením Božímu milosrdenství. Už teď Vás na tuto mši svatou zveme. Program kongresu bude zveřejněn nejpravděpodobněji začátkem roku 2021. Problémy nastalé v souvislosti s pandemií Covid-19 zapříčinily, že příprava na IV. kongres v rámci 3. sobot ve Slavkovicích byla přerušena. Od července 2020 budeme v přípravě pokračovat a o to víc Vás prosíme o modlitbu za požehnané plody kongresu. Vše, co se na jaře odehrálo, jenom potvrzuje, že heslo kongresu „Jedině v Kristu“ je opravdu aktuální v každé situaci a každý, kdo svůj život buduje v Kristu, v Kristu najde jistotu a bezpečí. Doufáme, že s propagací kongresu a mše svaté na závěr kongresu nám tento rok pomohou poutníci pěší pouti k Božímu milosrdenství. Pěší pouť bude mít tento rok jinou podobu a poutníci se mohou dostat do míst a k lidem, kam by se nedostali, pokud by společně šli v dosavadních proudech. Proto také na ně pamatujme ve svých modlitbách a vyprošujme pro ně potřebné milosti a světlo Ducha Svatého. Ať poselství o Božím milosrdenství a pozvání do Slavkovic uslyší co nejvíce lidí. Děkujeme Vám také za Vaše dary. Pokud chcete přispět na organizaci kongresu, svůj dar můžete poslat na účet Centra BM ve Slavkovicích (33 00 287/0100). Pán Bůh zaplať.

o. pallotini

Celá Česká republika křížem krážem potřebuje Boží milosrdenství, proto Tě srdečně zveme na pěší pouť, kterou si sám ušiješ „na svoji a Boží míru“. Sám si můžeš stanovit: Tvoje míra TRASU, odkud vyjdeš, co chceš navštívit, kam dojít – nelimitované kilometry! TERMÍN pouti – nelimitovaný čas! KOHO POZVEŠ ke společnému putování – nelimitovaný počet osob! PROGRAM – nelimitované zpívání, modlitby, ticho, odpočinek a svačiny! Boží míra Dovol našemu Pánu, aby Tě On sám vedl a stanovil cíl: dar Božího milosrdenství. Rovněž srdečně zveme na setkání poutníků do Slavkovic v sobotu 29. 8. 2020 od 10.00 do 18.30 hodin, na kterém budeme sdílet zážitky z letošního (ne)limitovaného putování k Božímu milosrdenství. Více informací (registrace, poutní trička) na www.pout.cz.

o. pallotini

Dle statistik Českého statistického úřadu z let 2007–2016 umírá každý rok v ČR cca 110 000 lidí. Lze říct, že to je průměrně 300 lidí za den, 12 za hodinu. Kdysi umírali lidé častěji doma, v kruhu svých příbuzných, doprovázeni jejich přítomností, láskou a modlitbou. Dnes je umírání často „odtrženo“ od domova, mnohdy je spojeno třeba s nemocnicí, nezřídka také se samotou. Proto také vznikl projekt „Korunka na cestu“, který má za cíl povzbudit k modlitbě za umírající.

P. Wojciech Zubkowicz SAC