pesi pout slavkovice 2009

kniha milosrdenstvi

 

 

   
  aktuální číslo
 
V aktuálním čísle najdete:

Jak zacházet s utrpením?

Hned na počátku se musím přiznat, že se necítím dostatečně kompetentní na otázku v titulu odpovídat nebo dávat radu těm z vás, kteří s utrpením žijete nebo s ním máte denní zkušenost u svých nejbližších. Já sám jsem měl to štěstí, že jsem byl ve svém životě dosud utrpení ušetřen. Raději bych proto nechal promluvit ty, do jejichž života utrpení vstoupilo a dostali od Pána sílu, aby byli v této situaci stateční. Myslím, že mnohým z nás by pak začaly připadat vlastní problémy a těžkosti jako malicherné a stali bychom se milosrdnými k sobě i druhým.
Má služba mně umožňuje potkávat bratry a sestry, do jejichž života utrpení a různé bolesti vstoupily a někdy zásadně změnily jejich každodenní život. A o tomto bych chtěl podat jakési svědectví. Na počátku každého utrpení je člověk z nového stavu zmaten a je dobré, když se mu dostane odborné pomoci i blízkosti chápající lidské bytosti. Chce to čas, než se trpící se svými potížemi a s jejich přítomností smíří. Nedávno jsem se zeptal jednoho trpícího muže, jak se po čase, co uplynul, cítí. „Není mi lépe, ale díky Bohu jsem se už naučil se svým utrpením trochu žít,“ odpověděl. V podobných situacích sám u sebe vnímám, že se i na těchto našich sestrách a bratřích naplňují slova Panny Marie: Veliké věci mi učinil ten, který je mocný… Hospodin mi dal sílu, kterou jsem dříve neměl, stal se mým pomocníkem. V tomto bodě někteří trpící objeví své propojení s trpícím Kristem jako zvláštní druh blízkosti a přátelství, které je posiluje a doslova jim dává křídla, která je v tíživé situaci nadlehčují. A po čase se začnou dívat na to, co je potkalo, jako na stav, který je sice těžký, ale přináší užitek, o který se dokonce dokáží dělit s druhými. V tomto sta vu pak není nic výjimečného uslyšet větu: Obětuji své utrpení za svou rodinu, manžela, děti, vnuky, kněze, řeholní sestry, za tento svět…
Na počátku léta podstoupil papež František operaci a následně byl hospitalizován na klinice Gemelli, kde se setkal s malými onkologicky nemocnými pacienty a jejich rodiči. Svatý otec se již dříve několikrát zamýšlel nad utrpením dětí. „Když se děti ve věku kolem dvou let začínají ptát: Proč? – nechtějí slyšet vysvětlení. Chtějí na sebe pouze přitáhnout tatínkovu a maminčinu pozornost. Můžeme se tedy Pána ptát, třeba i vyzývavě: Ale proč? Proč děti trpí? Proč zrovna toto dítě? Pán nic nevysloví, ale pocítíme na sobě jeho pohled, a to nám dodá sílu… Jediná odpověď, kterou ti dá, bude možná: „Také můj Syn trpěl.“
Jistě si vzpomenete, že když jsme byli malí, chtěli jsme být velcí. A naopak, když jsme začali stárnout, chtěli jsme být mladší. A když začínáme trpět? Mohli bychom mít v této situaci touhu být stateční jako trpící Kristus, který se v této fázi svého života projevil jako skutečný hrdina a Pán. A On nás volá, abychom se ho pokusili napodobit, jak to učinil i apoštol Pavel, který psal Korintským: Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.
Ať vám všem, bratři a sestry, kteří jste poznali utrpení, dá Kristus sílu k onomu přijetí, o němž mluví apoštol Pavel, a způsobí, že se vaše slabost začne proměňovat v sílu. Pak přinese i vaše utrpení mnoho ovoce.
V modlitbě provázející a žehnající
+ Josef Nuzík
pomocný biskup v Olomouci

NULL

 
   
   
       © Flexxi.cz & czami.cz 2008        |             AKTUÁLNÍ ČÍSLO       ÚCTA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ       ČASOPIS       DENÍČEK A KNIHY       KE STAŽENÍ       PALLOTINI       KONTAKT