Pokud prožíváme Velikonoce s pochybnostmi a ve zmatku, podobně jako tehdy Petr, nepohoršujme se nad sebou. Je to svým způsobem pochopitelné. Pomoct nám mohou dvě věci. První je Slovo. Evangelium, které popisuje Jana a Petra u hrobu, končí slovy, že dosud ještě nepochopili Písmo, které říká, že On musí vstát z mrtvých. Naši víru ve zmrtvýchvstání Krista a jeho přítomnost mezi námi musíme stavět na Slovu Páně. Na tom, že On řekl, že to tak bude. Pokud to Slovo vyřadíš ze své víry, tvá víra bude mrtvá. Ježíš nelže. Řekl, že zemře, a třetího dne vstane z mrtvých. Tomuto Slovu apoštolové nerozuměli a pochopili je teprve, až uviděli prázdný hrob. A přece ve svém Slovu Pán také říká: „Já jsem přemohl svět“ a že „bude s námi až do konce světa“. Druhá je zkušenost církve. Je to zkušenost církve, která mnohokrát během svých dějin zakoušela temné období. Nezdálo se lidem tehdy, na Velký pátek, když se zatřásla země a nastala tma, že toto je už konec? Krátce po veřejném vystoupení Petra, v prvních měsících a letech života církve, přišlo krvavé pronásledování, které jako by mladou církev roztrhalo na kusy. Zdálo se, že toto už je konec. Podobně i tolikrát během dějin: války, zemětřesení, hlad, potopy, osobní tragédie a neštěstí pro celé národy – tolikrát se zdálo, že je to už konec. Ale jen se to tak zdálo. A pokud dnes přichází podobné pokušení, že je to konec – je potřeba říct: ne. Kristus opravdu vstal z mrtvých. Opravdu. A nejen žije, ale také vede svou církev. Je důležité si uvědomit, že pokud neuvěříme ve zmrtvýchvstání, nepůjdeme hlásat, že Pán žije. Naše víra však musí být krmená a sycená. Přeji vám požehnané Velikonoce a abyste měli křesťanskou naději. Křesťanská naděje není nějaké mlhavé přesvědčení, že bude líp. Je to jistota, že to, co teď prožívám, má smysl.

Arcibiskup Adrian Galbas SAC