pesi pout slavkovice 2009

kniha milosrdenstvi

 

 

   
  aktuální číslo
 
V aktuálním čísle najdete:

JSME POUTNÍCI NA CESTĚ K VĚČNÉMU ŽIVOTU

Za poutníky se označujeme málokdy. Výraz užíváme obvykle jen tehdy, když se sami nebo společně s dalšími vydáváme pěšky nebo nějakým dopravním prostředkem na pouť na určité posvátné místo. Označení poutník přitom plně vystihuje náš lidský osud a naši životní situaci. Slovo pouť je odvozeno od staročeského slova pút a znamená cestu. Náš život na této zemi je cesta, avšak nejen časem, různými místy a životními okolnostmi. Náš život je cesta, která má cíl, a proto se právem nazývá životní pouť. Svůj počátek má v našem narození. Cíl putování na této zemi je spojen se smrtí, která se zároveň stane cílem, jenž se změní ve vstup do nového života. Řada starozákonních žalmů nese název Poutní píseň a poukazuje na posilu, kterou nacházel ten, kdo se žalm modlil. Žalm 121 začíná slovy: Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Tato slova krásně vyjadřují, proč konáme poutě: abychom si vyprošovali potřebnou Boží pomoc a podporu. Každá pouť je současně spojena s připomenutím cíle, ke kterému putujeme a odkud se už nebudeme muset vracet. Shora jmenovaný krátký žalm končí slovy: Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Jeruzalémská bible tento verš překládá následovně: Jahve střeží tvůj odchod i návrat, nyní a navěky. Bůh je stále na cestě se svým lidem, je stále s námi na naší pozemské pouti a jeho jediným přáním je, abychom doputovali do cíle, který je u něho ve věčném životě. Mezi první velké poutníky naší země patřil jezuitský kněz P. František Lízna. Jednou se ho jedna redaktorka ptala, jak se cítil, když po namáhavé pěší pouti z Příbrami do Santiago de Compostela dorazil do cíle. Byl jsem pochopitelně rád a šťastný, ale zároveň jsem byl smutný, že to není moje konečná pouť života a že se musím ještě vrátit do běžného života. Kéž také v nás, milí čtenáři, roste při životním putování vědomí, že naše cesta životem má velký cíl: život věčný. A kéž z toho máme radost, podobně jako ji měli poutníci, když se modlili žalm 122,1: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. Také my putujeme do Hospodinova domu, kde budeme přebývat na dlouhé předlouhé časy.

NULL

Mons. Josef Nuzík, arcibiskup olomoucký

 
   
   
       © Flexxi.cz & czami.cz 2008        |             AKTUÁLNÍ ČÍSLO       ÚCTA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ       ČASOPIS       DENÍČEK A KNIHY       KE STAŽENÍ       PALLOTINI       KONTAKT